Historie pizzy

Zrod produktu „Pizza Napoletana“ sahá do historického období mezi lety 1715 a 1725. Vincenzo Corrado, hlavní
kuchař knížete Emanuela z Francavilly, v jednom pojednání o nejčastějších jídlech v Neapoli uvádí, že rajčata se
používají k ochucení pizzy a makarónů – dvou produktů, které v té době přinesly Neapoli bohatství a její místo
v historii vaření. Od této zmínky se odvozuje oficiální zrod pizzy „Pizza Napoletana“, koláče těsta ochuceného
rajčaty.
Početné jsou historické dokumenty, které dokládají, že pizza je jednou z kulinářských specialit Neapole, a spisovatel
Franco Salerno tvrdí, že tento produkt je jedním z největších vynálezů neapolské kuchyně.
Stejně tak slovníky italského jazyka a encyklopedie Treccani konkrétně hovoří o pizze „Pizza Napoletana“. Výraz
„Pizza Napoletana“ se přímo zmiňuje i v početných literárních dílech.

První „pizzerie“ bezpochyby vznikly v Neapoli a do poloviny 20. století byl produkt výsadou Neapole a pizzerií. Od
18. století fungovaly ve městě různé krámky nazývané „pizzerie“, jejichž věhlas dorazil až k neapolskému králi
Ferdinandu Bourbonskému. Aby král mohl okusit toto typické jídlo neapolské tradice, porušil dvorní etiketu
a vstoupil do jedné z nejproslulejších pizzerií. Od toho okamžiku se „pizzeria“ stala módním místem, místem
určeným k výhradní přípravě produktu „pizza“. Nejoblíbenějšími a nejslavnějšími pizzami v Neapoli byly „Marinara“,
vytvořená v roce 1734, a „Margherita“ z období 1796–1810, která byla nabídnuta italské královně při její
návštěvě Neapole v roce 1889 právě kvůli barvám jejích ingrediencí (rajčat, mozzarelly a bazalky), které připomínají
italskou vlajku.

Časem pizzerie vznikly ve všech městech Itálie a také v zahraničí, ale každá z nich, byť se objevila v jiném městě
než Neapoli, vždy spojovala svou existenci s výrazem „pizzeria napoletana“ nebo alternativně používala výraz, který
by mohl nějakým způsobem připomínat její vztah k Neapoli, kde tento produkt zůstal po 300 let téměř beze
změny.
V květnu roku 1984 cech „pizzaioli napoletani“ (neapolští pekaři pizzy) přistoupil k sepsání krátké specifikace
produktu, kterou všichni podepsali a zaregistrovali úředním úkonem neapolského notáře Antonia Carannanteho.
Výraz „Pizza Napoletana“ se během staletí natolik rozšířil, že kdekoli, i mimo Evropu, od Střední a Jižní Ameriky
(např. Mexiko a Guatemala) až po Asii (např. Thajsko a Malajsie), znají předmětný produkt pod názvem „Pizza
Napoletana“, ač nemají v některých případech představu o zeměpisné poloze města Neapole.

Zdoj: NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 97/2010
ze dne 4. února 2010,
o zápisu názvu do rejstříku zaručených tradičních specialit [Pizza Napoletana (ZTS)]